Tak jsme se oba v poradku vratili z naseho putovani. Juj. Pro ty z vas, co maji kratkou pamet, byli jsme se tri tydny potloukat po Salamounovych ostrovech. Bylo to moc dobre, mnam mnam. Vsechna nebezpeci jsme prekonali: nemame ani malarii ani nic jineho (zatim, pilulky musime polykat jeste dalsi dva tydny). Krokodyl nas nesezral (ani jsme ho nevideli), zraloky jsme videli, ale byli hodni a bali se Svatky (kdo by se nebal, ze).

Tak jsme teda cestovali v tropech. Tak je tam

  • 1) vedro (hodne),
  • 2) vlhko (vic),
  • 3) domorodci (privetivi, az moc. Tolik "hallo"s jsem za ty tri tydny rekl vic nez za cely svuj predesly zivot. Nejak se zmenili za tech 60 let od dob poslednich lovcu lebek. Ted uz lebky jen ukazuji turistum, a clovek uz ani za penize, ani za dobre slovo nedostane mistni specialitu, peceneho salamouna. A diky vemi nizkemu poctu turistu jsou dost nedotceni civilizaci a nevidi cizince jako zdroj penez. Napriklad tam vubec nikdo nezebra - to samosebou neplati o takove Australii, hned nas vcera po ceste domu hned nekolik profesionalu zadalo o prispevek. Taky smlouvani ci spropitne neexistuje. Bydli stale ve vesnicich v domcich z palmoveho listi, ono je to stejne asi nejlepsi obydli do toho prostredi, to jsme sami vyzkouseli. Clovek si musi davat pozor, kdyz neco foti, my jsme si nedavali a vyfotili jeden dum (nikoho jsme nikde nevideli), ale jeden domorodec nas prece jen videl a prisel se nas zeptat, jestli mame povoleni od majitele. Protoze pritom drzel v ruce macetu, tak jsme jaksi necitili potrebu se hadat a byli pripraveni pripadne i obetovat nejaky ten solomonsky dolar, abysme se z toho vyvlekli (sami vidite, ze to musela byt zoufala situace!). Ale jak se ukazalo, penize nechtel a zadne jine reseni ho nenapadlo, tak nakonec velkoryse prohlasil, ze nam protentokrat odpousti a abychom to priste nedelali. Priste jsme to delali, ale dali si vetsi pozor. Domorodci se mezi sebou dorozumivaji bud mistnimi dialekty, nebo oficialnim jazykem, tj. Pidgin English. To je asi nejsrandovnejsi jazyk, ktery jsem kdy videl. Ma par tisic slov, povetsinou puvodem anglicke, ale s fonetickym spellingem. Snazit se uhadnout smysl napisu v psanych v Pidgin by mohla byt dobra spolecenska hra. Tak treba, jeden z tech lehcich, "Kipim Gizo Kilin" znamena "Keep Gizo clean" ci "Help to keep Gizo clean". Jeden z nejlepsich napisu byl na plechovce od tunaku - "Taem iu openem tin finis no livim fish insaet". Chvili si nad tim lamejte hlavu, spravna odpoved je na konci tohoto pojednani).
  • 4) kokosove palmy (taky moc, padaji tam z nich kokosy jako sisky, ale takovou siskou bych nechtel dostat do hlavy. Na druhe strane maji ale palmy sve vyhody - viz pozdeji)
  • 5) koraly (hezke jsou, hezcejsi byt nemuzou. Kdyby to stalo jen na nas, tak by predesle tvrzeni neznelo moc verohodne, protoze nase zkusenost s koraly je prece jen omezena, ale rikali to i zcestovali potapeci)
  • a dalsi veci (o nich pozdeji).

    Prece jen ale vsechno nevyslo podle planu. Na sopku jsme nevylezli, moc nebyla moznost - ten miniresort, odkud jsme chteli podniknout utok na vrchol, mezitim zrusili a ze vzdalenejsich mist by to trvalo 3 dny a dost penez. Ke vsemu v tom vedru a zhruba 100% vlhkosti (na te sopce je asi jeste vetsi, jak jsme ji tak zhruba 15 dnu pozorovali, tak na ni prsi kazdy den) se cloveku moc pochodovat na skoro 2km vysokou horu jaksi nechce. Diky tomu jsme nakonec vezli furu veci zbytecne - veci jako stan, spacaky, varic. Filtr na vodu nee, ten k uzitku prisel a dost. Moskytiera taky nee, ta se moooc hodila, a nejen proti komarum. Jednou se rano probudim a koukam, ze vedle mne lezi na siti neco cerneho, tak si dam bryle a hele ho - pavouk (tak 13cm v rozpeti nohou). Asi dostal v noci infarkt a nebyt site, spadl by Svatce primo na cumacek, coz by ji jiste nebotesilo. Ale nebyl nejvetsi, v te stejne chalupe jsme jednou videli tak 20cm velkeho. Ale ani moskytiera nepomohla proti mravencum - fire-ants, jeste mensim nez faraoni, ale peknym potvoram, umi pekne kousnout, ze to cloveka boli jeste pul hodiny pote.

    Tak jsme nakonec byli na 4 mistech - v Honiare (capital, 4 dny), Lola island (malicky resort, 4 leaf houses, 7 dni), Gizo (mesto, 4000 dusi, 8 dni) a Uepi island (resort, 3 dny). Honiara je na Guadalcanalu, to ostatni je okolo New Georgie.

    Honiara je skareda. Ale to nas neprekvapilo, protoze v jednom cestopise o ni mluvili jako o nejskaredsim meste Pacifiku. Fura blata po kazdem desti a prselo tam pritom kazdy den nekolikrat. Nastesti okolo to tak spatne nebylo, byli jsme na celodennim pochodu se podivat na vodopady (Mataniku Falls). To jsme si museli najmout pruvodce. A vodopady staly za to. Reka tam tece kanonem (tropickym pralesem) a v jednom miste tece zhruba 50 m tunelem pod skalou. A presne na vrchol teto skaly z boku prityka potok, ktery se rozdvojuje a kazda pulka tece na jinou stranu. Takze jsou to takovy dva vodopady padajici do te reky. Pokud clovek uklouzne na tom hornejsim vodopade, tak ho ta reka okamzite stahne do te jeskyne a uz se nejspis nevynori. Ale to jsme nevedeli, tak jsme si ani moc nedavali pozor. Taky jsme udelali vylet do Botanicke zahrady, odkud jsme zahajili rychly ustup, kdyz Svatku popichalo 5 komaru. Honiary jsme meli za chvili dost, a tak jsme odleteli do Mundy a odtud nas vzali clunem na Lola island. S odletem jsme meli taky problemy, protoze jsme tam byli jen asi 20 min pred odletem (to nam rekli v hotelu, ze je dost) a nez jsme prisli na radu (moc rychle to tam nejde, jako ostatne nic), tak nam rekli, ze uz nas let je uzavren a ze nikam nemuzeme, ze pry uz misto nas vzali jine lidi. No nakonec nas tam pustili, takze jsme odleteli, ale byl to nervak.

    Lola patri jednomu Americanovi, ktery si pred 20 lety vzal domorodku a od te doby tam hospodari (asi to vyzenil venem, ona je z vesnice odnaproti). Tam bylo krasne (v Honiare bylo skoro porad zatazeno), bydleli jsme v tradicnim obydli, bylo tam vareni a lednicka (ale nic nebylo na elektristicky prud, vsetko bolo na plyn!). A taky restaurace, tak jsme nekdy varili a nekdy jedli v restauraci (jako mudcrab sandwich, ten byl moc dobry, nebo grilovana krabi klepeta. Krabove jsou tam velci - ti mudkrabove jsou tak 30cm velci, ale jeste vetsi jsou kokosovi krabove, na ktere jsme sli podivat v noci, ve dne totiz spi a travi - videli jsme jednoho, ktery mel tak 40cm a byl zhruba 20 let stary. Je radno nenechat se jim kousnout do prstu, protoze louska kokosove orechy k snidani, a to vam reknu z vlastni zkusenosti, ze neni zadna sranda. Krome toho maji vynikajici chut, takze je mlsni domorodci skoro vyjedli. Ted uz se to nesmi, takze jsme je ochutnat nedostali). Byli tam jeste dalsi 4 hosti, ti povetsinou chytali ryby. Asi to nebyl moc velky problem, my jsme jednou sedeli na plazi a par metru vedle nas vyskakalo na pisek 5 ryb. Nez jsme si uvedomili jak a co, tak uz je mel personal pochytane (restaurace je hned na plazi). Jeden z hostu mel sebou radio a chytil BBC world service, takze nam mohl oznamit, kdyz se dozvedel odkud jsme, ze hrajeme ve finale s Nemeckem. To byla taky skoro jedina informace, kterou jsme se za cele tri tydny dozvedeli, az ted ze site jsme musel zjistovat, kdoze je ruskym prezidentem, kdo vyhral Wimbledon a tak (na solomonech se tradovalo - a asi stale traduje - ze to byla Martina Hingis, ale bylo to trochu jinak, jak vy urcite vite). Takhle kompletne odriznut jsem jeste v zivote nebyl. Ale ani to nechybelo, to me prekvapilo snad nejvic). My jsme tam hlavne snorkelovali a plavali. Jednou jsme si vzali kanoi a dopadlovali na jeden vedlejsi ostruvek (tam je strasne moc ostruvku, je to totiz v perfektni lagune), kde mely byt nejlepsi koraly siroko daleko. Ani jsme se neprevratili, i kdyz to bylo obcas nahnute, hlavne kdyz jsme jeli pres melciny, kde se delaly vlny. Jak jsme objevili, je nutno jet primo proti nim, nikoli sejdrem, ale stalo nas to nekolik napjatych chvil, nez jsme dospeli k teto cenne zkusenosti. Ale snorkelovani stalo za to. Strasne moc ryb vsech moznych barev a barevnych kombinaci. Vyplacal jsem tam furu filmu z naseho podvodniho fotaku, coz byla chyba, protoze jsem si az pozdeji precetl, ze to zaostruje dost na dalku, takze to neni moc ostre (uz jsme to vyvolali). No ale co taky clovek muze chtit od fotaku za 15 tolaru, ze. Kdyz Svatka dostala zizen, tak jsem nasel kokosovy orech, po pulhodinove drine jsem do nej udelal diru a bylo piti (to je vyhoda, piti se tam vsude povaluje a pritom peclive zabalene. Az prilis peclive, tam jsem ziskal respekt z toho kraba).

    No a z Loly jsme leteli do Giza na ostrove Ghizo (tentokrat jsme tam byli vice nez hodinu pred odletem, nic jsme nechteli riskovat). Leteli jsme jeste mensim letadlem nez prvne, tohle bylo jen pro 8 pasazeru + pilota. Melo zpozdeni, jako koneckoncu uplne vsechno, a jak nam vysvetlil prednosta letiste, bylo to proto, ze pilot byl hungry a nekam sel. Ja jsem rozumel angry a myslel jsem si, ze se pilot rozhodl s pilotovanim seknout a sel domu chytat ryby. Mne by to tam neprekvapilo. Kdybyste taky videli to letiste .... Novy terminal byl otevren samotnym ministrem dopravy pred asi deseti lety (jak nam vysvetlila tabulka na tom terminalu). Terminal byla prefabrikovana kukan, ve znacnem stupni rozkladu, kde se sice potloukalo nekolik lidi s cedulkami na prsou oznacujici je za zamestnance letiste, ale evidentne jediny, kdo byl kompetentni udelat cokoli (od naplneni nadrzi letadla ci vazeni zavazadel az po vecne vyrvavani do radia "Solomon, solomon Munda", to kdyz se chtel dovolat do Honiary a hodinu to tam nikdo nebral, protoze sli asi na obed) byl ten prednosta. Ostatni jen vysvetlovali, ze se musi pockat, az bude mit prednosta cas. No tak jsme doleteli do Giza (letiste je tam na vedlejsim ostrove, kde neni nic jineho. Aspon si nikdo nestezuje na hluk), tam jsme se ubydovali v jedne ubytovne na kopci, kde vecer krasne foukalo a byl nadherny vyhled z verandy. Moc dobre tam varili, takze jsme tam chodili na vecere. A taky tam, kdyz dopoledne uklizeli pokoje, cloveku vyprali vsechno spinave, co tam nasli. Ja jsem prvni den vecer nemohl najit triko a az pak jsme ho nasel venku na snure, spolecne s dalsimi vecmi. Po tech dnech jsme se prestehovali dolu k pristavu do jine Lodge (tu jsme uz meli predplacenou z Australie) a tam to taky uslo, i kdyz tam tak hezky nefoukalo. A foukani je vec, kterou poradne ocenite az v tropech. V Gizu jsme jezdili snorkelovat s potapeci (tam jezdi skoro jenom potapeci) a diky tomu jsme se dostali no hodne mist a ostruvku. Tak jsme treba videli jejich nejslavnejsi vrak Toa Maru (japonsky transport dlouhy 130m), prid je jen 15 metru pod hladinou (viditelnost je povetsinou 30m). Taky je tam Kennedy island , na kterem se zachranil JFK, kdyz mu japonci potopili lod a odkud ho potom zachranili domorodci, a tam byli asi nejlepsi koraly. A zraloci. Prvni zralok byla vzrusujici zkusenost, clovek si rikal, zda se nema radsi vratit na breh, ale to brzo preslo a pak si uz jen pral, aby prisli bliz a on si je mohl lip prohlidnout.

    No a nakonec jsme odleteli na 3 dny do Marovo lagoon (ma byt nejvetsi na svete) a bydleli tam, za drahe penize, v resortu na Uepi islandu. Koraly tam sice nebyli tak krasne jako v Gizu, ale zato tam bylo vic ryb, ktere se cloveka nebaly. Tak jsme je krmili pod vodou z ruky. Ale v rukavicich, protoze by i umely kousnout. Hlavne jedna 30cm etrova, ktera priplavala si vzit sousto od Svatky a mela vpredu pekne dlouhe tesaky. No a byly tam i mureny, tak 2metry hluboko, tak byly taky hezky videt. Pekne cenily zuby, kdyz se k nim clovek potopil. Jednu malou jsme nasli plavat hned na plazi, tak jsem ji jenom trochu zatahl za ocasek, a hned me chtela kousat, potvora. Taky tam maji hned u mola obrovske musle, vic nez pulmetrove. Nasadili je tam pred 12 lety a ony tam pekne tloustnou a hraji vsema barvama.

    No a odtud jsme uz museli letet domu. Napred jsme jeli kanoi, pak jednim letadlem, pak druhym letadlem, pak tretim letadlem, pak taxikem a nakonec vlakem. A byli jsme stastne doma.

    Mejte se

    Svatka+Milan

    Pro lustitele, preklad zni (priblizne): "Kdyz otevrete tuto plechovku, nenajdete v ni zadne zive ryby". Nedelam si srandu, mam to tu pred sebou.